Změna věku odchodu do důchodu – starost nebo příležitost?
Poslední týdny společností rezonuje téma státních důchodů a jejich posunutí na absurdní čísla. Odchod do důchodu se tak může některým z nás posunout až na 68. rok našeho života.
Jaké to má dopady, proč se to děje, a především jak se bránit závislosti na státu a jeho rozhodnutí?
Odchod do důchodu má dvě podmínky:
Dosažení důchodového věku – ten se v čase neustále posouvá
Minimální doba pojištění 35 let, minimálně tuto dobu si tedy musíme odpracovat
Proč se to děje?
Dřívější strategie důchodu byla zavedena na průměrný věk smrti daného pohlaví a pokud jste žili déle, měli jste nárok na důchod. Zjednodušeně nyní populace stárne, všichni si můžeme užívat života déle a průměrný věk se protahuje. Rodících se lidí (kteří by měli časem plnit státní kasu na důchody) je stále méně, jak ukazuje graf pod tímto textem. To způsobuje nerovnováhu, kterou musí politici řešit. Všichni už dávno vědí, že tento systém je neudržitelný, ale nikdo z politiků nemá odvahu (z jasných důvodů) ho změnit.
Jaké to bude mít dopady?
Novelizace zákona by měla zajistit pro stát pozitivní efekt, kterým je alespoň částečná úspora na sociálních dávkách, kterými důchody jsou. Tento náklad je totiž bezkonkurenčně největším závažím státního rozpočtu. Jak můžeme vidět na grafu níže, na sociální dávky a důchody jde aktuálně téměř 40% ze státního rozpočtu. Je tedy jasné, že ke změnám dojít prostě musí. Jak moc jsou tyto změny efektivní a správné, nebudu hodnotit.
Samozřejmě druhou stranou této mince je dopad na obyčejné lidi, kteří by si z toho měli odnést především jedno poučení. Člověk se nemůže a nikdy by se neměl spoléhat na stát jako stěžejního živitele či kámen zabezpečení své budoucnosti. Nicméně je jasné, že se nevyhneme odpovědnosti za naše finance v důchodovém věku. A je tedy na nás, abychom se zajistili a do pokročilého věku odcházeli s dostatečně velkým finančním polštářem.
Jak se těmto změnám bránit?
Odpověď je překvapivě jednoduchá. Člověk si prostě musí na svůj důchod (klidně i dřívější rentu a finanční nezávislost na práci) šetřit sám. V západních zemích je zcela běžné sjednávat svým dětem k narození penzijní fond. Například v Nizozemsku mají penzijní systém zcela funkční, především proto, protože mají obyvatelé Nizozemska zainvestováno ve soukromých fondech zhruba 150% HDP. Pro porovnání, Češi se dnes blíží k děsivé hranici 10% HDP.
Pokud si člověk začne odkládat pár korun hned po nástupu do první práce, jde v podstatě o marginální část rozpočtu každého z nás.
Já tuto situaci beru jako příležitost každého z nás se více zajímat o svou budoucnost a finance. Pokud to děláte správně, nese to ovoce. K porovnání přikládám graf, kde je vidět, jaká je cena „času odkládání“. Graf ukazuje, kolik si člověk musí měsíčně odkládat, aby dosáhl cíle 1.000.000 Kč ve věku 65 let, pokud začne v různých letech svého života.
Pokud tedy začnete myslet na penzi ve 30 letech, vklad musí být 996 Kč.
Pokud si však na svou penzi vzpomenete až v období, kdy Vás začnou bolet kolena po 55. roku Vašeho života, na stejný milion si budete muset odkládat 14 333 Kč.
Jak to máte Vy? Berete svůj osud do svých rukou? A máte jistotu, že využíváte vhodné nástroje?